Milí Tišnované, v době, kdy se k vám dostává toto vydání TN (vzhledem k mimořádné situaci je jeho rozsah 48 oproti běžným 64 stranám), uplynul právě měsíc od chvíle, kdy se v ČR objevil první případ nemoci COVID-19. „Neviditelný nepřítel“ – koronavirus – neklepe na dveře a neptá se, zda smí dál. Rychle se rozšířil a bohužel dorazil i k nám. Jisté je, že nás nebude chtít jen tak opustit. Je to protivník nový, silný a nebezpečný. Nepochybuji o tom, že si to dnes již každý z nás uvědomuje.
Ani nevíte, jak moc bych si přál, aby to, o čem vám dnes píši, byl apríl…
Považuji za důležité vám sdělit, že v našem městě velmi dobře fungují orgány krizového řízení (bezpečnostní rada, krizový štáb, městský úřad). Učinili jsme spoustu rychlých rozhodnutí s cílem zabránit šíření koronaviru, a to některá z nich dokonce dříve, než je učinila vláda (např. uzavření MŠ, uzavření MěKS a zrušení akcí, omezení provozu úřadu apod.). Mimořádné nasazení prokazují klíčoví pracovníci úřadu, skvěle funguje odbor sociálních věcí a městská policie. O vývoji situace neustále informujeme na webu a Facebooku města, mobilním rozhlasem atd. Snažíme se vás chránit a pomáháme, jak jen to jde. Máme k tomu silný tým a budeme v tom pokračovat!
Děkuji všem za zodpovědné chování a dodržování stanovených opatření. Nikomu jistě není příjemné chodit s rouškou na obličeji. Věc v našich končinách nevídaná se však velmi rychle ujala. A to je moc dobře. Můj obdiv patří všem, kteří se zapojili do šití roušek. A že vás je! Díky vaší pomoci se nám podařilo vybavit Centrum sociálních služeb, Domov sv. Alžběty v Žernůvce, charitu, úřad a také některé lékárny či obchody. Úžasné! Přihlásily se nám také desítky dobrovolníků. Jejich pomoc je využívána ve prospěch těch, kteří ji potřebují. Nakupujeme, donášíme léky… A je tu také celá řada z vás, kteří jste třeba jen vyjádřili podporu. I to je velmi důležité. To vše nás totiž posiluje v boji proti společnému nepříteli. Je potěšitelné vědět, že si všichni pomáháme. Díky moc!
Milí Tišnované, disciplína a trpělivost budou i nadále nutností. Je zřejmé, že boj, ve kterém zatím lidstvo bohužel nedisponuje účinnými zbraněmi, se nebude počítat na dny či týdny. Proto je zapotřebí, abychom byli maximálně ukáznění a k sobě navzájem ohleduplní. Věřme, že se náš život zase vrátí do normálních kolejí. Že odložíme roušky a zase uvidíme úsměvy na tvářích, že se děti vrátí do školek a do škol a že se budeme moct setkat s přáteli a svobodně poklábosit. Jaká samozřejmost ještě před nedávnem…
Udržujme si proto dobrou náladu a neztrácejme naději.
Přeji vám do dalších dní hodně sil, víry a optimismu. Společně se nedáme!
